Špičák zdolán
Jak velký náčelník Starý mýval řekl, tak se i stalo. V úterý došlo na výšlap. Předtím pochopitelně proběhlo plno nepodstatných činností, jako budíček, rozcvička, ranní hygiena a snídaně, ale to skutečně nestojí za řeč. Snad jen, že Lukáš, jak rychle začal s rozcvičkami, tak zase rychle skončil a malý Lukášek prokázal, že v tom umí chodit. Už při budíčku by mě nejraději zadupal 100 metrů pod zem a na rozcvičce spíše simuloval činnost, než že by skutečně cvičil. Běhat odmítl, ale když dostal od vedoucích svolení, že může jít rovnou na pokoj, ostražitě se vydal na cestu k vysněnému cíli. Hlavně neběhat. No jo, ale ten přísný Jenda pořád stál na terase a kontroloval běžce a co když ho chytne. Takticky se schoval do křoví a čekal, až všichni doběhnou a teprve pak vyšel ven a šel na pokoj. Jenda se stává postrachem. My co si pamatujeme…… 
.
Zdolání nejvyššího bodu Sokolovska bylo zahájeno krátce po 9 hodině a před 12 jsme již stáli 991 metrů nad mořem a kochali se z pěkné vyhlídky. Teda až na členy první tréninkové skupiny, kterým Lukáš rozdal diagramy a tak sice ví, kde byli, ale jak to tam vypadá, už ne . Samotný výstup nebyl tak dlouhý, jak bývá na šachové tábory zvykem, ale přesto převýšení stálo za to. Pěkně děti napálil Jirka, když po třech kilometrech zahlásil: „Už je to jenom 200 metrů….“, načež zhatil narůstající radost v dětských očích dovětkem: „…..ale převýšení“ .
Nejvíce fňukal Filip, že ho bolí nohy, což vzhledem k jeho nevyčerpatelné energii bylo s podivem. Došli všichni, došel i on a všem bylo za statečný výkon dopřáno zhlédnout nejen Skalní město, což obnášelo menší odbočku do kopce, ale hlavně pak „koupák“. Zatímco někteří dali přednost lezení po lanech nad potokem, většina se ve směnách koupala. Časem sice zájem opadal, ale Filip, Vojta T., Vojta P. nebo Kuba J., ti by tam snad byli ještě teď. První dva se mě legálně pokusili ve vodě utahat a snad i utopit.
K večeři byl buřt guláš a hladoví indiáni ho vyjedli až do dna. Mnozí si přidávali, ale to co dokázal sníst Lukášek s bráchou, všem nešlo na rozum. Jak se do takových malých těl může vejít tolik jídla. Když si chtěl Lukáš přidat po čtvrté, museli jsme ho zaseknout. Pravda, bylo to od nás sobecké, aby na nás taky zbylo , ale primárně šlo o jeho žaludek. Tohle by prostě nezpracoval. Po večeři přišel na řadu oblíbený kvíz, který mohl zamíchat celkovým kmenovým pořadím. Po něm přišlo na řadu vložené 5. kolo a tím se dohrála základní část Open A. V semifinále proti sobě narazí dvojice Kubík K. proti Terezce a Jenda proti Adamovi. Prvním jmenovaným stačí k postupu remíza, druzí si však mohou volit barvu figur. Open B má 5. kole novou vedoucí čtveřici. Bojovně vedenou partií, čímž mi udělal velkou radost, se do čela probojoval Kubík Č. následován Jiříkem a Vašíkem, který právě předešlého lídra dnes porazil. Trojici chodovských doplňuje Jindra. Je moc dobře, že nikdo již není bez bodového zisku.
S posledním tahem a stiskem hodin se všichni odebrali na pokoje a šlo se spát. Dnes dříve, neboť byl výšlap. Děcka však nestačila ani spočinout v peřinách, když byla vyhlášena noční hra. Co dodat, někdo se překonával, někdo volil variantu „DUO“, někdo využil obětavých služeb Jendy a Markétky a někdo to dal na první dobrou. Například desetiletý Míša P. si nezadá s dospělákem, jemuž nic strašidelného není svaté. I Přemek konstatoval, že se v lese pohyboval jak starý zálesák. Nestalo se mi, aby se někdo takhle na stezku odvahy těšil . Mimochodem i Míša „Bagristka“ prolítla stezku, jako by snad šlo o triviální záležitost rovnu přípravě čaje. Máme-li namátkou zmínit a určitě jsme někoho vynechali, tak k překvapení všech a určitě i jich samých to sami zvládli například Bertík, Vojta T., Kubík J., Aleš O., kterému prostě nic jiného nezbylo a dal to s grácií …… Kluci, smekáme. Dobrou.
- fotografie
- výsledky turnajů v rapidu
