Santerova lesní lichva
Chladné pondělní ráno dávalo tušit slunné a velmi teplé počasí během dne, což se záhy i naplnilo. Rozcvička pod vedením nového sporťáka Jendy protáhla všem údy a svět div se, přišlo šachové zatmění slunce. Na rozcvičce se objevil Lukáš. Kdo sledoval předešlé ročníky tábora ví, že dostat Lukáše před snídání z postele je úkol nadlidský a teď tohle. Dokonce byl na nástupu mezi prvními. Inu svět přichází o své poslední jistoty 
. Pak už rutina, snídaně, úklid pokojů a přednášky a během ní i jedno klíště, které se však nestačilo ani pořádně chytit. Bylo statečné, ale padlo. Jak slunce stoupalo na obloze, měnili jsme pozici pod slunečníky a ve dvanáct dali šachu vale.
Po obědě přišla vhod pauza, ale někteří vedoucí již vyrazili směr les, kde se chystala táborová hra „Santerova lesní lichva“. Děti běhaly po lese a navštěvovaly obchodníky, od nichž nakupovaly šest různých komodit, které poté prodávaly jiným obchodníkům s jediným cílem. Zisk!!! Levně koupit a draze prodat. Háček byl ovšem v tom, že obchodníci, indiánští náčelníci, ceny průběžně měnili, podle toho jak zboží na jejich skladech rostlo nebo se tenčilo. Navíc po lese běhali Santerovo supi a loupili jedince o jejich zisky, které tak nestačili vložit do banky. Aby toho nebylo málo, každý kmen měl ještě jednoho lupiče, který občas někoho okradl a poté zásobil vlastní spolubojovníky. Netrvalo dlouho a děti pochopily, že spolupráce je důležitá. Začaly vznikat informační sítě, ochrana před lupiči a konta se plnila. Pak to ale přišlo. Do hry vstoupil Lukáš, bídák Santer, který ve své bance nabízel ochotně peníze kmenovým hráčům pro vstup do Casina Santer, kde velmi milá krupiérka Markéta vybízela hráče k dalšímu a dalšímu sázení, až je úplně oškubala. Bylo úsměvné sledovat, jak indiáni běhali po lese, aby vhodným obchodem vydělali nějaké to peso a „gambler“ pak v casinu pustil šmahem 50 babek. Když kmeny vydělaly dost peněz a koupily hádanky, mohly začít luštit. Nejvíce se všichni zasekli na poslední hádance, kterou nakonec nejrychleji rozlouskl Tomáš O. a Indiáni od Červené řeky mohli slavit. Svitek byl jejich. Nejlepšími obchodníky byli vyhlášeni Martin, Peťan a Honza Oč., kteří se pro byznys narodili. Ocenění získal i Bertík, který se vrhl do casina a s pěti peso roztáčel bank, až vydělal úctyhodných 80 pesos. No jak to asi dopadlo? Markéta nahodila úsměv, mlela něco o tom, že odvážným štěstí přeje a teď když karta takhle jde, je hřích skončit. Bertík vsadil celou sumu na jednu kartu a budiž mu útěchou, že obdržel cenu pro největšího karbaníka. Inu divoký západ je pro chlapy, kteří umí riskovat a vědí zač je toho loket!
Po lesní hře, která sice byla fyzicky náročná, ale stín stromů byl k nám milostiv, jsme se přesunuli zpět do tábora. Po svačině následovaly další dva souboje ve stříhačce a nás pobavila hláška Míši, která pronesla: „Nikdy bych nevěřila, že se na šachovém táboře takhle zrasím“ . Pravda v lese byla hodně obětavá, stejně jako Vojtík P., který neváhal obětovat své koleno, myšleno odřené koleno.
Kdo by si myslel, že po pozdní svačině děti již večeři moc nedaly, pletl by se. Indiáni vyluxovali talíře a mnozí si přidali, někteří i dvakrát . Po večeři jsme se vrhli na další kola rapidů a zatímco v A-turnaji bude svedena velmi tvrdá bitva o první čtveřici pro play-off, kde má jistotu jen Kubík K., v B-turnaji si zatím nejlépe vede Jirka U., který jako jediný neztratil ani bod a s náskokem jednoho suverénně vede. V hlavním odkaze k táboru máte doplněné tréninkové skupiny i témata přednášek. Dobrou, zítra nás čeká výšlap.
- fotografie
- výsledky turnajů v rapidu
