Hřiště plné holubiček
Ranní prolog: V šest hodin jsem se potajmu vyplížil z baráku, abych protáhl po včerejším fotbale znavené tělo. Ranní proběhnutí vypadalo jako skvělý nápad a zároveň alibi na pozdější zabijáckou rozcvičku vedenou železnou Lenkou. Vše klapalo podle plánu narychlo načteném v mapách.cz, ovšem do momentu, než jsem opustil silnici a vrhl se do vytouženého lesa. Nepatrné vychýlení a najednou skáču džunglí přes spadané kmeny stromů a pěšinka nikde. V jednu chvíli jsem málem zakopl o schovaného zajíce, který do posledního momentu doufal, že ho ten zoufalec mine. Neminul, ale zajíc, na rozdíl ode mě, se orientoval lépe a byl v trapu. Já s mobilem a navigací dál úspěšně bloudil lesem. Zkrátím to. Poté, co jsme se dostal na silnici, už jsem žádné zkratky nevolil a poctivě se držel silnice a směrovek určených pro vozidla. Pravda, trasa to byla delší, ale jistota, že doběhnu před budíčkem, byla sakra vyšší :-).
Závěr: Jak s oblibou říkají děti, to je karma. Včera jsem se smál Lence a dnes…. Slibuji, že se už nebudu posmívat a slibuji, že až vyrazíme s dětmi na túru, dobrovolně se vzdám vedení stáda :-).
Rozcvička byla výživná a v roli diváka se mi moc líbila. Dětem taky, byť někde byl znát mírný náznak pozdější rebelie, která určitě přijde. Hygiena, snídaně a poté přednášky. Dnes jsme vytvořili dvě skupiny. První přednášel Kuba a připravil si variantu otevřené Španělské hry s tím, že se posléze rozehrávaly pozice. Druhé přednášela moje maličkost a zvolila různé kombinační motivy s cílem jejich nalezení v předkládaných pozicích. Děti zvládly tři hodiny skvěle a po obědě se už mohly těšit na krátký výšlap na rotundu, kde jsme si po následujícím sešlapu, domluvili u štoly Marie pomocné na zítra hodinovou exkurzi. Podzemí se děti nebojí a Pája se doslova těší. Ten si to snad dneska vymodlil, protože právě on nás na tuto cestu nasměroval. Řešili jsme i případnou večerní bojovku, ale rozhovor Romči a Saši nás utnul. Druhý jmenovaný totiž vytáhl silné argumenty proč nejít. Na bojovku nejde, nebojí se, ale je to ve výškách (myšleno rotunda na kopci). Na dotaz, jestli se tedy bojí výšek, pohotově reagoval: „ Ne, ale bolí z toho nohy“ :-). Procházku jsme si protáhli i druhým směrem a pokochali se výhledy z místních sfing. Dnešní Lenčina náplň byla o soustavném pohybu venku, počasí nám přálo a tak jsme stihli i krátký fotbálek. Je to pořád lepší a lepší pohled na předváděnou hru. Osmička pinčesu chtivých se mnou ve čtyři hodiny oddělila a šla hrát kvalifikační turnaj. Ostatní vyrazili s Lenkou na další objevené dětské hřiště se spoustou prolézaček. A ani zde nebyla žádná nuda. Klouzačky, houpačky, labyrint a pak hurá na schovku. Nejlépe se schoval Roman a Alešovi dal docela zabrat. Využil svůj schovávačský um a nakonec tuhle partii vyhrál :-). A byli jsme tak veselá partička, že se k nám přidal jeden místní chlapeček a za žádnou cenu nechtěl zpátky k mamince. Měla co dělat, aby ho přemluvila jít s ní domů :-).
Mezitím probíhal pingpongový turnaj. Byl dramatický a do semifinále se probojovala čtveřice Jirka (zatím největší favorit na výhru), Honza, Jakub a Honzík. Bratrský souboj o 5. místo nakonec na skóre vybojoval Jindra proti Vojtovi a o 7. místo Tomík nad Jeníkem. Honzíčka jsme totiž přejmenovali dnes na Jeníka.
Před večeří využili nabídku vířivky a relaxu hned dvě party. První byla čistě pánská jízda v podání Páji, Honzíčka alias Jeníka, Saši, Romči a Tomáše. Kluci si to opravdu užili. Voda byla nejen ve vaně, ale i všude okolo ní :-). Druhá parta byla komorní, podávalo se šampíčko a jahody. Aleš si totiž vzal do vířivky slečny, Nikču a Aničku. Lenka dozorovala obě party, ale bylo to pro ni utrpení, protože o patro výš se podávala skvostná večeře. Borůvkové knedlíky se šlehačkou. A že to byla dobrota. Pravda, pár jedinců ohrnovalo nos a tak jsme jejich žaludky po dohodě s kuchyní naplnili chlebem s máslem a šunkou. V této době náš tým již doplnila Iveta se Zuzkou, což je moc dobře, neboť síly se vyrovnaly a teď už ty malé lidičky definitivně zkrotíme :-).
Po večeři přišlo již na řadu zahájení očekávaného turnaje. Dětem jsme řekli, že se budou hrát dvě kola, ale mysleli jsme pochopitelně tři. Hrají dost rychle a nejspíš si tím turnaj upraví ze sedmi na devět kol. Koneckonců proč ne. S dohráváním se postupně odchází směr sprcha a příprava na večerku by také mohla po dnešním náročném dni proběhnout úspěšně :-). Dobrou noc.
